Posílení výzkumné infrastruktury pro individualizaci léčby chronicky nemocných dětí

ÚVOD	O PROJEKTU	CHRONICKY NEMOCNÉ DÍTĚ	INDIVIDUALIZACE TERAPIE	VÝSTUPY PROJEKTU
PRŮBĚH ŘEŠENÍ PROJEKTU	O PRACOVIŠTI	PUBLICITA	FOTOGALERIE	PUBLIKAČNÍ ČINNOST

INDIVIDUALIZACE TERAPIE

V případě správně nastavené léčby v dětském věku jsme schopni se vyvarovat závažných komplikací (toxicita léčby) a nežádoucích účinků (poruchy růstu, imunity, sociální adaptace) často agresivní terapie a naopak zvýšit její účinnost. Takto můžeme zabránit rozvoji onemocnění, se značným dopadem na kvalitu života v dospělosti. Přestože farmakogenomika ještě nevstoupila do běžné klinické praxe u terapie astmatu, jsou v tomto směru popisovány významné pokroky. Podobně individualizovaný přístup se začíná uplatňovat i v řadě dalších chronických autoimunitních onemocnění dětského věku jako jsou nespecifické střevní záněty (ulcerózní kolitida a Crohnova choroba), juvenilní revmatoidní artritida.

Proč individualizovat terapii u chronických onemocnění?

• terapie je dlouhodobá, často doživotní, špatně nastavená léčba může mít dlouhodobé následky
• terapie má celou řadu komplikací
• neléčené onemocnění může vést až k trvalé invalidizaci pacienta
• terapie onemocnění a důsledků nevhodně zvolené léčby je nákladná

Zdůvodnění

K dosažení těchto parametrů je nezbytné mít ve fázi vývoje komplexní přístrojové zázemí na špičkové úrovni, které umožní nejen genomickou či proteomickou analýzu směsné buněčné populace, ale rovněž expresní a funkční studie na definovaných buněčných populacích jako jsou periferní mononukleáry (CD3+, CD4+), CD8+ T buňky, kmenové buňky (CD34+), NK 6 buňky (CD8+, CD56+) a podobně. Právě na těchto subpopulacích je možné pozorovat specifické alterace v jejich funkcích a případně i jejich změny po terapii různými farmaky. Vzhledem k tomu, že se často jedná o populace minoritní, analýza provedená na celkové populaci buněk se nesetkává s úspěchem a poskytuje naopak zavádějící výsledky. Z těchto důvodů se nejmodernější technologie zaměřily na analýzu obohacených nebo separovaných vzorků. Separace může probíhat několika způsoby a to v případě tkání pomocí mikrodisekce, v případě buněčných suspenzí pomocí magnetické separace nebo třídění průtokovým cytometrem (sortování), přičemž poslední zmíněná metoda má několik nesporných výhod. Jedná se o metodu velice rychlou, třídíme cca 40 tisíc buněk za sekundu, díky třídění na základě několika nezávislých znaků můžeme jedním krokem současně odlišit několik subpopulací, buňky jsou po třídění schopny další kultivace a díky tomu i funkčního testování, eventuelně expresní analýzy na získané subpopulaci. Pomocí mikročipové technologie je možné v takto získaném vzorku v průběhu jednoho vyšetření získat expresní i genomický profil pacienta. Podobné techniky se začínají používat i v onkologii u hematologických a solidních nádorů, což bychom také ve vztahu k nádorovým onemocněním dětského věku rádi v budoucnu využili. Výsledkem takto provedeného testování je očekávaný návrh stratifikace pacientů do skupin dle jejich expresního a funkčního profilu a následné přiřazení optimální terapie.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP.