Posílení výzkumné infrastruktury pro individualizaci léčby chronicky nemocných dětí
| ÚVOD | O PROJEKTU | CHRONICKY NEMOCNÉ DÍTĚ | INDIVIDUALIZACE TERAPIE | VÝSTUPY PROJEKTU |
| PRŮBĚH ŘEŠENÍ PROJEKTU | O PRACOVIŠTI | PUBLICITA | FOTOGALERIE | PUBLIKAČNÍ ČINNOST |
CHRONICKY NEMOCNÉ DÍTĚ
V posledních desetiletích minulého století vzrostl počet dětí s chronickými onemocněními nádorovými, alergickými a autoimunitními. Incidence těchto onemocnění narůstá, např. incidence nespecifických střevních zánětů byla v 70. letech minulého století 0,3/100000, současná epidemiologická data udávají zvýšení na 0,7 - 4,3 případů z 100000.
Leukémie u dětí představuje v současné době 34% ze všech dětských nádorů, které mají incidenci 12/100 000 dětí. Autoimunitní onemocnění postihují asi 3% dětské populace, alergické bronchiální astma dokonce 8% dětské populace.
Dlouhodobá agresivní léčba chronicky nemocných dětí ji. od časného dětství před nás klade nové otázky v její strategii, neboť je nutno brát zřetel na vývoj dětského organismu. Zkušenosti s podáváním léků získané u dospělých není možné jednoznačně přenášet na léčbu dětských pacientů. Z etických důvodů bylo provedeno jen omezené množství preklinických farmakokinetických studií na dětské populaci. Jedním z významných rozdílů podílejících se na odlišnosti farmakokinetiky a farmakodynamiky dětí a dospělých je vyvíjející se imunitní stav organizmu a měnící se schopnost metabolizovat cizorodé látky včetně léčiv. Například imunopatologické reakce a onemocnění, které vznikají na jejich podkladě, probíhají v dětském věku odlišně jako u dospělých. A proto i odpověď na léčbu je odlišná a často i výsledky léčby jsou rozdílné, a to i u stejně starých dětí.
Čím je dítě mladší, tím je růst a vývoj intenzivnější a v závislosti na tom je i rozdílná jeho reakce na léky. Ve srovnání s dospělou populací je u dětí všeobecně zvýšená intenzita metabolismu a dalším jevem je postupné „dozrávání“ enzymových systémů metabolismu léčiv. Proto nestačí pouze přizpůsobit dávkování léku váze pacienta, ale je třeba i zohlednit funkci a kapacitu orgánů v daném věkovém období.
U dětí je dále známa daleko větší individuální citlivost na léky. Tyto rozdíly mohou být způsobeny jednak přítomností rezistence, anebo na druhé straně vyšší vnímavostí na podaný lék. To se zvláště týká látek, o nichž je již známo, že mají malou terapeutickou šíři a mohou tak snadno dosáhnout toxických hladin. Z těchto všech důvodů se musí strategie a taktika léčby přizpůsobit dětskému věku.
Prednizon, azathioprin, cyclosporin, methotrexát a warfarin jsou léky se širokou paletou významných nežádoucích účinků. Jejich dávkování u konkrétního pacienta vychází především z empirie a řídí se jednak změnami klinického obrazu onemocnění, jednak sledováním nepřímých ukazatelů aktivity zánětlivé odpovědi a sledováním možných nežádoucích účinků. Biotransformační enzymy a transportéry rozhodujícím způsobem ovlivňují osud léčiva a mohou tak urychlit nebo prodlou.it jeho eliminaci. Polymorfismus genů, které kódují enzymy metabolizující léčiva, transportéry a receptory, je příčinou obrovských rozdílů ve farmakologickém účinku mezi jednotlivými pacienty. Jejich exprese a úroveň aktivity v dětském věku nebyly zatím systematicky sledovány. Studium jejich polymorfismů, fenotypizace a genotypizace by měly pomoci k optimalizaci dávkování léčiv u konkrétního pacienta - léčbě šité na míru.
K tomu, aby byla zvolena správná dávka léku, je třeba znát hladinu léčiva v organismu. Hladina léčiva v dané tkáni je výsledkem jeho farmakokinetických vlastností, které jsou však především odrazem individuální farmakogenetiky - tj. geneticky dané schopnosti organismu transportovat, účinně vázat a metabolizovat léčivo.
Z těchto důvodů se v našem projektu se zaměříme na posílení výzkumné infrastruktury pro studium fenotypizace, genotypizace, transkripčních a proteomických změn chronických onemocnění dětského věku s různou manifestací onemocnění a dynamikou odpovědi na léčbu. Originalita postupů v těchto projektech spočívá ve studiu mechanismů v celé šíři od úrovně genů, aktivity enzymů, cílových buněčných populací, odpovědi organismu až po hodnocení klinického účinku, to vše vztažené na věk dítěte.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP.